Političtí flagelanti a Mlátička Ondráček

KSČM za vydatné podpory ANO a SPD dobývá jednu kótu za druhou, zatímco demokraté si sypou popel na hlavu.

Ledva se nectěný poslanec Ondráček zvaný Mlátička stal předsedou Komise pro dozor nad GIBS, strhla se mezi voliči, proklamativními demokraty, nečekaná smršť zoufalství, rozhořčení, překvapení, zlosti, rezignace či výzev k akci. Zvolení Mlátičky Ondráčka do čela tak významné komise zjevně nenašlo v řadách voličstva příznivý ohlas. Na tom není nic moc překvapivého, Bolševický esembák s pendrekem v ruce opravdu není pro demokratický stát žádné zvláštní terno.

Co však velmi překvapivé je, jaká reakce nastala. Veřejnost začala dštít oheň a síru – na poslance opozice. Do detailu se zabývala počty poslanců ODS, KDU, TOP 09, STAN i Pirátů, kteří na dotyčném hlasování nebyli. Kdo měl omluvenku a kdo jen nehlasoval? Kdo měl omluvenku a z jakého důvodu? Jak byl tento bod programu přesouván a proč? Co dělali předsedové poslaneckých klubů zmíněných stran, že neměli kompletní účast všech svých poslanců? K tomu se přidala řada sněmovních pravidel více či méně znalých hlasů, které rozvířily otázky kolem kvora a případných jeho změn při hypotetické účasti omluvených poslanců, doplněná výkřiky o tom, kdo jak chodí do práce a jak se dávají vyhazovy. Demokratická veřejnost se tak rozohnila nad domnělou neschopností svých zástupců, že by od nich jeden kůrku nevzal.

Je zajisté správné a chvályhodné, napřed hledat trám v oku svém a pak teprve třísku v oku bližního. Je to výsledek dobré výchovy, která nás vede k tomu, nejdříve hledat chybu u sebe a pak teprve někde jinde. A je také známka inteligence, pochybovat o sobě, o svých krocích a zvažovat je pečlivě a z gruntu. To snad měli na paměti politici demokratických stran, když hned vzápětí sypali z rukávů omluvy řádné, pochopitelné a nezpochybnitelné, vysvětlení čestná a spravedlivá včetně lékařských zpráv dokládajících jejich neschopnost jednání Sněmovny se zúčastnit.

Z celého vznikl dojem neschopných demokratických poslanců, kteří naši krásnou zemi ženou do neštěstí.

Těžko říci, zda tento flagelantský průvod zahájil nějaký geniální politický marketér z ANO-KSČ-SPD holdingu, či to vzniklo samovznícením. Fakt je, že se nějak vytratilo meritum věci, totiž, že Mlátička Ondráček byl zvolen poslanci nejen své matky strany KSČ, nýbrž za vydatné pomoci poslanců ANO, SPD a možná i ČSSD.

Je to stejné, jako zlořečit znásilněné ženě, že se obléká vyzývavě a může si za to sama.

Holá pravda je ta, že ačkoli se demokratičtí poslanci jistě dopouštějí chyb, většinu v Poslanecké sněmovně tvoří populisticko – bolševicko – fašistické souručenství, které prosadí jakoukoli volbu, jakýkoli zákon, který si zamane. Opozici nezbývá než hlasitě křičet v naději, že si toho občané všimnou a v každých příštích volbách budou volit zodpovědně.

Sypat si popel na hlavu a vzájemně se bičovat nepomůže ani demokratické opozici, ani veřejnosti. Tepejme původce parlamentních rozhodnutí. Ne ty, kteří hlasovali proti, ale ty, kteří hlasovali pro poslance Ondráčka. Tam miřme své rozhořčení.