Naše trable

RODINA, PRÁCE, PROSTŘEDÍ – JAK SE TO RÝMUJE

Největší výzvou dneška je skloubit rodinu a práci. A pokud se vám to daří v krásném a čistém prostředí, je to společný úspěch. Ale co když se to nedaří?

Všichni žijeme ve větší či menší rodině, vzájemně se o sebe více či méně staráme, chodíme do práce, pracujeme z domova či prostě pracujeme na svém, i když nás nikdo neplatí, žijeme ve městě, městečku, na vsi… Do jisté míry si můžeme vybrat, kde budeme žít, s kým a za co.

Jsou ale situace, které nedokážeme ovlivnit. Které nás dostanou do trablů, z nichž se těžko dostáváme.

Jsou mezi námi tací, a jsou to povýtce ženy, kteří se značnou část svého času starají o někoho potřebného. Ať již jsou to malé děti, které ještě nechodí do školy či školky, nebo jsou to déledobě nemocní členové rodiny, či senioři, kteří potřebují vypomoci. Někdy se to dá zvládnout vedle normální práce. Někdy ale ne. Chybí pak možnost pracovat z domova, umístit děti do předškolního zařízení, nemocné či seniory do stacionáře, chybí pružná pracovní doba, která umožní dobře skloubit povinnosti domácí s povinnostmi v práci. Kolik lidí odešlo ze zaměstnání jen proto, aby se postarali o potřebné členy rodiny? Mnozí pracují jako OSVČ, platí minimální zálohy a chystají si tak žebrácký důchod. Jiní odešli na pracovní úřad, žijí z minima a odmítají jednu práci za druhou, protože by se nestihli postarat doma. Ani z toho velký důchod nebude.

A to se ani nezmiňuji o těch stovkách hodin, které tito lidé odpracují zcela nezištně proto, aby svým blízkým umožnili žít doma. Často pod tíží povinností zanedbávají sociální kontakty a dostávají se do izolace, mnohdy nesou zdravotní následky, někdy se i zhroutí. Jsou to zpravidla ti, o kterých říkáme, že „udržují rodinu pohromadě“; ale za jakou cenu? Jsem přesvědčena, že jim společnost mnoho dluží.

Budu proto prosazovat co nejširší škálu zařízení pro předškolní děti. Budu podporovat veškeré cesty vedoucí k možnosti skloubit péči o rodinu s prací. Budu prosazovat podporu tzv. neformálně pečujících osob, tedy těch, kteří pečují bezplatně. Budu spolupracovat a podporovat zejména ta občanská sdružení a neziskové organizace, které na tomto poli pracují a pomáhají.

Žijeme v krásném kraji, bohatém na přírodní krásy, přesto skok od Prahy, kam tolik lidí jezdí pracovat. Tento ideál se ale pomalu začíná měnit v noční můru tam, kam zasahuje industriální rozvoj hlavního města. Jak dramaticky se změní pohodová vesnice, když v jejím bezprostředním okolí vyroste obrovské logistické centrum. Jak fatální následky má nedaleká průmyslová výroba na spotřebu vody a její čištění, jak nepříjemný může být hluk přicházející z nedaleké frekventované silnice.

Ačkoli jsem si vědoma, že nejsilnější slovo má v této oblasti komunální politika, jsem přesvědčena, že senátorka může vahou své funkce leccos ovlivnit. Ať již neformálně, tak i legislativní aktivitou.

Zasadím se o maximální ochranu životního prostředí v našem kraji. Zasadím se o omezení likvidace kvalitní orné půdy ve prospěch betonových kolosů. Budu podporovat všechny kroky, které povedou k šetrnější a ekologičtější zemědělské produkci. Takové, která nebude půdu jen průmyslově vytěžovat, nýbrž na ní rozumně hospodařit tak, aby zajistila dostatek potravin i pro další generace a naše země aby se nestala písečnými dunami porostlými kukuřicí a řepkou. Budu prosazovat záchranu vody v krajině, a to jak požadavkem na změny stylu zemědělské produkce tak požadavkem na developerské projekty šetrné k vodním zdrojům.